Charakteristika výchovně vzdělávacího procesu v základní škole speciální

V základní škole speciální vzděláváme žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, žáky s hlubokým mentálním postižením a souběžným postižením více vadami. Vnitřní členění tříd vychází z úrovně individuálních schopností a potřeb žáků.

Zvláštní skupinu tvoří žáci s poruchou autistického spektra, kteří jsou vzděláváni ve třídách s využitím metodiky strukturovaného učení podle TEACH programu.

Výuka ve všech třídách probíhá v blocích na základě upravených učebních plánů, IVP nebo vyrovnávacích opatření. Rozsah zátěže určuje ředitelka školy po domluvě s ošetřujícím lékařem.

Třídy jsou vybaveny moderním nábytkem, kompenzačními pomůckami, počítači, interaktivní tabulí atd. Žáky v každé třídě vzdělává učitel spolu s asistentem pedagoga. Naším cílem je optimální rozvoj žáků a kvality jejich života.

K úspěšnému zapojení žáků do života společnosti je zapotřebí rozvinout co nejvíce jejich rozumové schopnosti, vědomosti a dovednosti, jejich vztah k ostatním lidem, schopnost komunikovat apod.

Žáci potřebují hlavně dovednosti týkající se sebeobsluhy a hygieny (čištění zubů, mytí, koupání), dovednosti týkající se každodenního života např. obsluha elektrospotřebičů (sporák, mikrovlnná trouba, fén, vysavač, žehlička), pomoc při vaření, úklid po vaření (mytí a utírání nádobí, ukládání na správné místo), úklid pracovního místa a celé místnosti (vysávání, vytírání, vynášení odpadků). Všechny tyto aktivity si žáci osvojují ve cvičném bytě.

Naši žáci budou ve svém životě potřebovat stálou pomoc a dozor dospělé osoby, proto je potřeba, naučit se s pečujícími osobami vycházet, tj. spolupracovat a nechat si pomáhat. Naučit se zvládat své emoce a usměrnit problémové chování. Proto vedeme žáky ke kladnému a přátelskému vztahu k lidem, ke kultivovanému společenskému chování, které je předpokladem jejich sociální integrace. Cílem je, aby každý žák prostřednictvím zlepšení sociálních a školních dovedností dosáhl co nejlepšího začlenění do společnosti.


 Jak  v ZŠ při Dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech pracujeme se žáky se středně funkčním a nízko funkčním autismem

 Obecným a prokazatelně úspěšným způsobem pomoci dětem s autismem je speciální pedagogická péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie. Pokud dítěti svým speciálním přístupem umožníme porozumět světu, který ho díky jeho handicapu chaoticky obklopuje, je obrovská šance, že u dítěte dojde ke zlepšení. Toto vše obsahuje tzv. TEACH  PROGRAM. V naší škole používáme nejčastěji metodiku strukturovaného učení, která za prioritu považuje nácvik funkční komunikace a individuální přístup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou zde základními metodickými pilíři.

Přístup a vzdělávání

Primárním cílem veškeré práce se žáky s autismem je zvýšení jejich soběstačnosti.

Ne vždy je to však jednoduché a přímočaré. Je to práce zdlouhavá, někdy i vyčerpávající. Uvědomujeme si, že žádná z metod není stoprocentně účinná ve všech případech. Proto před použitím té které metody nejdříve zhodnotíme její klady a zápory vztahující se ke konkrétnímu dítěti. Teprve kvalitní pozorování nám umožní určit, které aspekty současné roviny funkcí a chování dítěte mohou být změněny. 

Výběr vhodných metod, stanovení priorit a cílů

Při výběru vhodných metod, stanovení priorit a výchovných cílů bereme ohled na úroveň vývoje dítěte v různých oblastech jeho mentálních funkcí. Včasná a správná diagnóza je tak základem pro vytvoření optimálního vzdělávacího programu nebo plánu. Ovšem aplikace těchto programů by měla přijít v co nejranějším období. 

Toto je právě jeden z hlavních problémů, se kterými pracujeme. Dítě k nám většinou přichází s již chybně naučenými vzorci chování a také buď s nadhodnocenými  nebo naopak podhodnocenými vzdělávacími programy a plány. V oblasti edukace proto provádíme speciálně pedagogickou diagnostiku podle Edukačně hodnotícího profilu a podle výsledků diagnostiky se snažíme navazovat na konkrétní úroveň dítěte v jednotlivých oblastech.

Metody

Neexistuje žádná jednotná univerzální metoda pro všechny děti. Každé dítě s autismem je jiné, nutně vyžaduje individuální přístup a také volbu vhodných metod a postupů.

Snažíme se tedy nalézt co nejdříve přístup, který je nejúčinnější, vytvořit plán, který zahrnuje všechny slabé i silné stránky dítěte. Metody volíme tak, aby dítě zatěžovaly co možná nejméně, ale přitom byly účinné.

Našim cílem je, aby se dítě naučilo pracovat samostatně, aby se učilo z chyb a omylů a aby experimentovalo.

Nejčastější metody, které používáme: (viz. přílohy)

  1. manipulace - znamená fyzickou pomoc, kdy s dítětem provádíme veškeré pohyby.  Používáme ji zpravidla tam, kde je třeba, aby se dítě vyhnulo chybám (na začátku nového úkolu, nebo tam, kde je některá část příliš obtížná).
  2. přímá asistence - pedagog podává dítěti pomůcky, popř. dokončí poslední část úkolu.
  3. demonstrace - učitel sám předvede činnost, zatímco jej dítě pozoruje. Je-li úkol obtížný, demonstraci několikrát opakujeme a dítě postupně zapojujeme do činnosti. K tomu nám slouží zvláštní místnost pro individuální nácviky.
  4. pravidelně se opakující postup - učitel sleduje, opravuje, popř. odměňuje.
  5. návody, klíče, povzbuzení - jde o určité signály, které dítě povzbudí při plnění úkolů - pokývnutí hlavou, dotknutí se nebo ukázání určitého předmětu.
  6. sluchový i vizuální signál užitý společně – projevení radosti z úspěchu
  7. pantomima - předvádíme nějaký pohyb nutný ke splnění úkolu, aniž použijeme nějakou pomůcku
  8. slovní pokyny - většinou se týkají mluveného slova, mohou však být nahrazeny i vhodnou znakovou řečí (MAKATON, znak do řeči, prosté gesto,…) Využíváme také komunikační systém VOKS a vytváříme komunikační a zážitkové knihy.
Nácviky komunikace

Používáme alternativní a augmentativní komunikaci. Při výběru správné formy komunikace vybíráme takovou, kterou dítě zvládne a je co nejméně závislá. Pokud dítě nemluví nebo užívá slova a nezná jejich význam, vybíráme takovou formu, která je konkrétnější.

Echolálie, které se vyskytují u těchto dětí velmi často, zdůrazňují potřebu komunikace s vizuální podporou:
  • trojrozměrné předměty
  • dvojrozměrné ilustrace (obrázky, fotografie, kresby, komunikační systém VOKS,…)
  • psaná nebo tištěná slova

Motivace

Nezbytným prvkem každé výchovně-vzdělávací práce je motivace, jako energetizující a řídící činitel učení. 

  1. Pozitivní stimulace od okolí a princip povzbuzování - povzbudivá stimulující slova, důsledná pozornost, trpělivost a pochvala překonávají negativismus a snižují stres.
  2. Dítě potřebuje úspěch. Zvyšujeme pravděpodobnost úspěchu využitím zájmů dítěte. Příznivě také působí, jestliže dítě dělá činnosti, které umí a přinášejí mu uspokojení.
  3. Pozitivní posilování odměnou:
    • aktivitní odměna: motivujeme pomocí tzv. vnějšího posilování – oblíbená činnost, napodobovací hra apod.
    • konkrétní odměna: odměna pamlskem, obrázkem,…
    • žetonový systém: odměňujeme pomocí žetonů, které si dítě po celý týden střádá do krabičky. Každý pátek žetony zafungují jako peníze, za které si děti v našem improvizovaném obchodě zakoupí drobné odměny.

Mgr. Jana Kováčová

Školní poradenské pracoviště ZŠ při DPN, Opařany 160 – specializace PAS


Články ze základní školy speciální