Dopravní den 2018

      Měsícem bezpečnosti už asi dva roky pro nás není duben, ale měsíc lásky – květen. Byl sedmý máj a nás nezval hrdliččin hlas, kde borový zaváněl háj, ale zval nás tiskový mluvčí PČR pan poručík Mgr. Miroslav Doubek na naše hřiště, kde pro nás byla připravena nejprve ukázka výcviku služebních policejních psů. 

      Policejní psovod nám nejprve ukázal, jak cvičí nové štěně (bylo moc šikovné a zvládalo velmi dobře první kroky psí abecedy). Poté nastoupila před děti zkušená fenka belgického ovčáka Risa, která již předváděla „vyšší level výcviku“, jako je stopování, vyhledávání a zadržení pachatele. Přestože Risa měla po celou dobu ukázky nasazený košík , vždy,  když okolo nás probíhala jsem cítil veliký respekt (před třemi lety mně stáhl německý ovčák z kola a pošramotil mi „stehýnko“ a tak se prostě bojím, no… !). Policejní psovodi a psi …. za 1 !

      Hned po psích ukázkách jsme dostali možnost si zblízka prohlédnout policejní Superb, moderní a trochu pro neukázněné řidiče tajné superrychlé auto, dosahující rychlosti až 220 km/hod. To bylo něco pro kluky! Rychlý odjezd se zapnutou sirénou a blikajícími modrými světly byl efektní tečkou za návštěvou dopravních policistů.

      Všechny děti si také zkusily vyplnit dopravní testy od Besipu, pracovaly s interaktivní prezentací zaměřenou na dopravní a zdravotní výchovu a zúčastnily se besedy s panem por. Doubkem, kde se dozvěděly hodně zajímavého o práci PČR a byly jím přezkoušeny z povinností chodce a cyklisty.

      Děti z I. stupně absolvovaly jízdu zručnosti na koloběžce a žáci z druhého stupně na kole. Hlavně u „kolařů“ jsem byl mile překvapen tím, jak dobře si počínali na trati plné záludných překážek. Nejvíce mě překvapil Honza K. (do kterého bych to opravdu neřekl!). Jak by řekl Igor Hnízdo:„ Rozený cyklista!“

      No, a na závěr jsem si nechal ještě stanoviště, kde bylo možné najít vojenské sanitní vozidlo praporního obvaziště 151. Ženijního praporu Bechyně, kterému, velela moje kamarádka rtm. Lucka Vysoká. A co jsme tam dělali? Obvazovali jsme se, vyzkoušeli jsme vakuové dlahy, přenos zraněných na polních nosítkách a velkou pozornost jsme věnovali resuscitaci. Čtyři stateční nakonec vyzkoušeli po dobu dlouhých dvaceti minut (doba dojezdu ZZS) oživovat „Anču“. Museli uznat, že to není žádný med.

      Nejvíce na letošní Dopravní den bude  ale vzpomínat Matěj R. Svými vojenskými znalostmi  okouzlil vojákyni Lucku, a ta u mne dnes odpoledne zazvonila a přinesla mi pro něho vojenský baret a tričko….to s ním bude zase k nevydržení!

Poděkování:

panu školníkovi J. Ratzkovi                    za pomoc při přípravě materiálu

panu por. Mgr. M. Doubkovi                   za velkou pomoc při organizaci dopravního dne

skupině DI PČR Tábor                            za ukázku Superbu

skupině psovodů PČR                             za ukázku policejních psů

paní rtm. Lucii Vysoké                           za milý přístup k dětem a empatický přístup